Takové normální ráno

  Je brzké ráno, sluníčko svítí, mráčky se brouzdají po obloze a já se probouzím s krásným úsměvem do nového dne. Ach, jak idylický začátek. Vystrčím jednu nohu, druhou, pak následuje ruka a nakonec hlava. Na můj povel tři dva jedna odhodím peřinu a pokouším si elegantně stoupnout. 

   Po všech těch ranních lidských potřebách se dostávám ke stolu se snídaní. Ach, ta snídaně. Tak krásně se na mě dívá, prožila bych s ní ráda celé dopoledne, ovšem pan čas u mě zvoní velmi brzy, a tak ta vzrušující snídaně musí býti zpacifikována v mžiku očka. Snídani proliji horkým čajem a v momentě stojím v mém pokoji.  

 Stojím, hledím na sebe do zrcadla a přemýšlím. Mé mozkové závity se při ranním úsvitu snaží vyřešit rovnici o několika neznámých. Výsledek nemá řešení a já jsem z toho tumpachová, jelikož při prázdné množině výsledku si nemá mé tělo co obléci na sebe.

   Slunce super krásně svítí a já upadám do deprese. Když se z ní po chvíli otřepu, vzchopím se a jdu se podívat do skříně. Na první pohled žádná změna, všechno při starém, ale na druhý pohled, heuréka, jeden kousek z mého šatníku, na který jsem zapomněla, tam čekal přímo na mě. Vlastně jsem tu rovnici nakonec vyřešila, i když nemá řešení. Jsem zkrátka génius, asi si napíšu o Nobelovku. Chvíli jsem se viděla na ceremoniálu předávání Nobelovy ceny za matematiku, ale uvědomila jsem si, že bych měla jít a konat, a to do školy.

   Pan čas měl zvonit za pět minut. Ještě si nazuji ponožky, nahodím bundu a boty a budu mít i náskok. Všechno špatně! Přijdu ke komodě, ve které leží ty hadříky, co se natahují na chodidlo. Otevřu šuplík a ejhle, zapomněla jsem, že ponožky v mé komodě byly předevčírem v rozvodovém řízení. Jak vidět, nechtěly to dlouho natahovat a ukončily to. Ano, byla to někdy Itálie, občas se stalo, že jedna ponožka koketovala s jinou, ale že to zajde tak daleko, to jsem nečekala. Cink cinkilinki cink zvoní čas. Tep se mi zvyšuje a já si i v tomto časovém skluzu zařizuji seznamku. V mé databázi jsou ponožky ze všech různých míst. Například zelená s červenými pruhy ze severního koše nebo černá s mašličkou z komody, či kotníková oranžová ze včerejška. Některé jsou tuctové, některé nafintěné a některé toho mají už hodně za sebou, kupříkladu včerejší den. Pan čas už zvoní po třetí a má seznamka si postupně získává ohlas. Už se daly dohromady slušné páry jako je světle černá s tmavě černou, ale pár na celý život nikde. Až po chvíli jsem na posteli ten pár uzřela. Růžová s černými puntíky si našla svou drahou polovičku. V té chvíli jsem byla tak dojata, že jsem s žárem v srdci nasunula na levé chodidlo jednu a na druhé chodilo druhou a vykročily jsme hrdě všechny tři vstříc novému pracovnímu dni.