Blboid kam se podíváš

Předem zasílám, že tento článek může lehce působit jako útočný. Leč možná jsem za poslední dobu lehce vykolejená setkáním s některými jedinci. Nepokoušejte se mě brát příliš za slovo, jelikož tato slova proudí z mé afektované mysli.

Řeknu to narovinu. U nás na světě, planetě, celé širé Zeměkouli žijí „blboidi“. Na první pohled vypadají poměrně normálně. Někdy i při druhém, třetím… či dokonce stém pohledu vám nepřijde ona persona zvláštní. Ale jednou za čas někdo z nich přijde a nestačíte věřit svým očím. Oni totiž asi po cestě k vám někde pozbyli orgán mysli. Nejspíš ho poslali na cestu kolem světa s Willy Fogem, jenže když zjistíte, že ani po 80 dnech není mozek na svém místě, začnete uvažovat, že si jejich objekty přemýšlení vzal s sebou Armstrong na Měsíc, kde je rituálně zanechal, jako vzorek lidského těla pro mimozemšťany.

Zkrátka z původně rozumných a racionálně uvažujících bytostí se stala oblouďátka. Máte pocit, že neumějí do pěti napočítat. Připadáte si jako hlasná trouba na nádraží, která stále opakuje odjezdy vlaků, ale ve skutečnosti ji nikdo neposlouchá. Na rozdíl od hlasu z megafonu se snažíte nasadit několik variací intonací. Zprvu pěkně a pomaličku, potom lehce přiostříte ráznějším projevem a nakonec se z vás stane uřvaná šelma a oni stejně jenom hledí a přikyvují vaší rozhořčenosti.

Horší je, že vy s těmito lidmi musíte nějakým způsobem pracovat. Jenže v období „čumim a hledim“ nejsou schopni vyplodit nic. Jenže pak přijde zázrak a jakoby E. T. dovezl mozek zpátky z Marsu, se lidé s bývalou mozkovou absencí vzepřou a začnou se velmi o všechno zajímat. Ptají se mě, jak jsem to teda vlastně všechno říkala a jak to teda bude a co mají udělat. Dobrá, seberu všechny síly a pokusím se to vysvětlit pěkně, krásně a nádherně znovu. Oni pochopí a začnou být proti. „A proč to tak je?“, „A proč se to neudělá takhle?“. A v té chvíli mám sto chutí vyletět na ten Měsíc, vytrhnout si mozek z hlavy a rituálně ho tam zahodit a následovně skočit do víru vesmíru a plachtit mezihvězdným prostorem. Nicméně raketa je zatím drahý špás, takže se s onou skutečností musím vypořádat. Zkrátka a prostě po dlouhé době hibernace mozku si nemůžou dovolit něco měnit, předělávat a ve výsledku mně osočovat, že já jsem ta špatná, jelikož v 95 % případů přicházejí se svými kreativními nápady s křížkem po funuse.

Ovšem dospěla jsem názoru, že největší BLBOID ze všech jsem já. Protože se s nimi piplám a jim to stejně nepřijde k chuti. Ve skutečnosti jsme blboidi všichni, akorát někteří sobci s mozkem uvnitř a někteří solidární jej poslali na výzkumný let do vesmíru pro blaho a rozvoj vědy.

A nezapomeňte, že blboid je jenom ten, který jím chce být!

PS: Tento článek je věnován všem schopným lidem, kteří mají silné nervy a dokážou dobře vést a organizovat lidi, protože mít na tohle žaludek mají jen duševně i fyzicky silní jedinci s pevnou vůlí a já jim za to děkuji. Nechť váš mozek zůstane na správném místě!