Blboid kam se podíváš
Předem zasílám, že tento článek může lehce působit jako útočný. Leč možná jsem za poslední dobu lehce vykolejená setkáním s některými jedinci. Nepokoušejte se mě brát příliš za slovo, jelikož tato slova proudí z mé afektované mysli.
Řeknu to narovinu. U nás na světě, planetě, celé širé Zeměkouli žijí „blboidi“. Na první pohled vypadají poměrně normálně. Někdy i při druhém, třetím… či dokonce stém pohledu vám nepřijde ona persona zvláštní. Ale jednou za čas někdo z nich přijde a nestačíte věřit svým očím. Oni totiž asi po cestě k vám někde pozbyli orgán mysli. Nejspíš ho poslali na cestu kolem světa s Willy Fogem, jenže když zjistíte, že ani po 80 dnech není mozek na svém místě, začnete uvažovat, že si jejich objekty přemýšlení vzal s sebou Armstrong na Měsíc, kde je rituálně zanechal, jako vzorek lidského těla pro mimozemšťany.
Zkrátka z původně rozumných a racionálně uvažujících bytostí se stala oblouďátka. Máte pocit, že neumějí do pěti napočítat. Připadáte si jako hlasná trouba na nádraží, která stále opakuje odjezdy vlaků, ale ve skutečnosti ji nikdo neposlouchá. Na rozdíl od hlasu z megafonu se snažíte nasadit několik variací intonací. Zprvu pěkně a pomaličku, potom lehce přiostříte ráznějším projevem a nakonec se z vás stane uřvaná šelma a oni stejně jenom hledí a přikyvují vaší rozhořčenosti.
Horší je, že vy s těmito lidmi musíte nějakým způsobem pracovat. Jenže v období „čumim a hledim“ nejsou schopni vyplodit nic. Jenže pak přijde zázrak a jakoby E. T. dovezl mozek zpátky z Marsu, se lidé s bývalou mozkovou absencí vzepřou a začnou se velmi o všechno zajímat. Ptají se mě, jak jsem to teda vlastně všechno říkala a jak to teda bude a co mají udělat. Dobrá, seberu všechny síly a pokusím se to vysvětlit pěkně, krásně a nádherně znovu. Oni pochopí a začnou být proti. „A proč to tak je?“, „A proč se to neudělá takhle?“. A v té chvíli mám sto chutí vyletět na ten Měsíc, vytrhnout si mozek z hlavy a rituálně ho tam zahodit a následovně skočit do víru vesmíru a plachtit mezihvězdným prostorem. Nicméně raketa je zatím drahý špás, takže se s onou skutečností musím vypořádat. Zkrátka a prostě po dlouhé době hibernace mozku si nemůžou dovolit něco měnit, předělávat a ve výsledku mně osočovat, že já jsem ta špatná, jelikož v 95 % případů přicházejí se svými kreativními nápady s křížkem po funuse.
Ovšem dospěla jsem názoru, že největší BLBOID ze všech jsem já. Protože se s nimi piplám a jim to stejně nepřijde k chuti. Ve skutečnosti jsme blboidi všichni, akorát někteří sobci s mozkem uvnitř a někteří solidární jej poslali na výzkumný let do vesmíru pro blaho a rozvoj vědy.
A nezapomeňte, že blboid je jenom ten, který jím chce být!
PS: Tento článek je věnován všem schopným lidem, kteří mají silné nervy a dokážou dobře vést a organizovat lidi, protože mít na tohle žaludek mají jen duševně i fyzicky silní jedinci s pevnou vůlí a já jim za to děkuji. Nechť váš mozek zůstane na správném místě!
Jana Hostičková
Vlak bude na svém příjezdu asi deset minut opožděn aneb dobrodrůžo začíná
Abych se narovinu přiznala s výběrem společnosti, která mě přepraví do místa určení, jsem moc neváhala. Ono totiž ani nebylo z čeho vybírat, navíc všechno vypadalo tak nevinně.
Jana Hostičková
Jak jsem s grácií kupovala dárky den před Štědrým dnem
Byl 23. prosinec a já jsem neměla ještě žádný dárek. Což o to, mé nitro zůstávalo poměrně klidné, ale nevím, jak by to přijali mí blízcí, kdybych je neobdarovala nějakým hezkým dárkem.
Jana Hostičková
Blondýna na sportovním utkání
Už se stává téměř tradicí, že se jednou za rok objevím jako jedna z organizátorů na florbalovém turnaji. Paradoxní je, že florbalovým pravidlům extra neholduji a sedím za pultem bodového rozhodčího.
Jana Hostičková
Posilování je moje cesta i cíl. Pro činky jsem se narodil, pro bicáky žiju.
Protahujete svalíky a znásilňujete stroje ve vašem fitness dómu? Tvrdé cvičení, které vás dostane až na vrchol. Stačí jen dřina, odříkání a pár stovek na permanentku do fitnessu. Že bychom začalivěřit ve svatého Činku?
Jana Hostičková
Když si záda vezmou dovolenou
Nemůžete se pohnout a naříkáte celý den, vaše pohyby jsou umožněny jen do určitého úhlu, jinak hrozí akutní bodání, které projevujete naříkáním vstříc svému okolí.
Jana Hostičková
Já a hypochondr?
Znáte, když vás něco bolí a nevíte, co to je? Bojíte se a sevře se vám celá mysl nad tím, co se s vámi asi děje? Tak vítejte v mé ordinaci. Diagnostikuji na základě kvalifikovaných znalostí a rozdávám jen registrovaná léčiva.
Jana Hostičková
Pozor, vyletí ptáček!
Aktuálně se všechno a všichni fotí. Jakmile se schopnost zaznamenávání okolního světa dostala i do našich mobilních zařízení, stali jsme se pořizováním fotografií doslova posedlí. Objevuje se i nová fotografická terminologie - SELFIE, DUCK FACE...
Jana Hostičková
Žába na prameni aneb psychický blok
Ovládá mé jednání, snižuje mé sebevědomí, dostává mě do rozčarované lability, demoluje mě!
Jana Hostičková
Závislost na automatech
Ten stroj, jenž byl postaven do mnou velmi navštěvovaného místa, je peklem pro moji peněženku. Již v titulku jsem se dopustila drobné mystifikace, jelikož má závislost na automatech není přesně toho typu, co si většina z nás představuje. Nicméně jsem jej zvolila záměrně pro upoutání vašich očních bulev přímo na tento článek.
Jana Hostičková
Ústa zahalená do oparu
A je to tady! Po více než půlroční absenci tohoto útvaru na mé tváři mohu s radostí v srdci oznámit, že je zpět a ve své nejlepší kondici. Bystřejší jedinci již jistě pochopili, že objektem pokrývající má ústa je opar. Šťastlivci, kteří nebyli obdařeni čas od času vzrůstajícím, nechutným a oplzlým elementem zdobícím okraje mých rtů, mohou slavit. To naše „asociace herpes oparus“ má situaci lehce komplikovanější. Zkrátka nikdy se jej nezbavíme.
Jana Hostičková
Mám depku, máš depku, máme depku
"Mám depku." V dnešní době velmi používaná fráze. Snad každý ji už někdy vyslovil. Zkrátka je pro ni teď nejvhodnější chvíle.
Jana Hostičková
Lidstvo pod zářením chytrých telefonů
Kdo jej nemá, jako by nebyl. Ovšem a nicméně je má už velká část naší populace. Ozařují naše mozky a nutí nás k věcem, kterým nemůžeme rozumět, avšak jen do té chvíle dokud si je nezkusíme. O čem že to je řeč? No přece o inteligentních mobilních aparátech, které nám ve značné míře mohou usnadňovat, ale i stěžovat život.
Jana Hostičková
Není nad český dlabanec
Když je řeč o jídle, tak snad každý se k tomu může vyjádřit. Se zaháněním hladu mají všichni nějakou zkušenost, a proto se stává věrným tématem skoro ve všech společenských odvětvích.
Jana Hostičková
Co ještě nevíte o prdění
Je to vzdušné a voňavé, co to je? Ano není to voňavka, ale prd. Pro velké množství lidí je slovo prd jedno velké tabu. Ale proč? Vždyť je to tak přirozené.
Jana Hostičková
Když není co říct aneb Trapná chvíle ticha
Je to jeden z nejvíc nepříjemných momentů, co znám. Pokud se často setkáváte s lidmi, stává se vám to docela běžně.
Jana Hostičková
Nepořádkový systém domácnosti
Je jako nádor. Když jej nestihnete zastavit včas, rozroste se úplně všude a je velmi obtížné se ho zbavit. V některých případech se ho nezbavíte nikdy.
Jana Hostičková
Fenomén jménem rýma
Snad každý ji někdy měl. Je neúprosná a neskryjete se před ní nikde. Jde o věc zcela nechutnou, ale je součástí našeho života.
Jana Hostičková
Takové normální ráno
Je brzké ráno, sluníčko svítí, mráčky se brouzdají po obloze a já se probouzím s krásným úsměvem do nového dne. Ach, jak idylický začátek. Vystrčím jednu nohu, druhou, pak následuje ruka a nakonec hlava. Na můj povel tři dva jedna odhodím peřinu a pokouším si elegantně stoupnout.
Jana Hostičková
Prkénko nahoře versus prkénko dole
Všichni to známe. Kolik domácností už bylo kvůli tomuto problému v hádce ani nepočítám. Je to další rozdíl mezi mužem a ženou, ale proč?
- Počet článků 20
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 806x