Posilování je moje cesta i cíl. Pro činky jsem se narodil, pro bicáky žiju.

   Protahujete svalíky a znásilňujete stroje ve vašem fitness dómu? Tvrdé cvičení, které vás dostane až na vrchol. Stačí jen dřina, odříkání a pár stovek na permanentku do fitnessu. Že bychom začalivěřit ve svatého Činku?

   Nevím, jestli to je jen můj pocit, ale zdá se mi, že už několik let frčí mezi širokou a hlavně mladší veřejností cvičení. Není to ani tak cvičení na hubnutí jako zpevňování a kumulování svalů do těch správných přihrádek. Posilovací „boom“ jsem zaregistrovala díky svému účtu na proslulé sociální síti, kde zastoupení namakaných částí těla je skoro 50%. A musím říct, že výběr je opravdu rozmanitý, přes velmi populární hýždě či nadupané bicáky až po „PŘED a PO“. PŘED a PO jsou ty nejvíc motivující fotografie. Tedy ve skutečnosti jsou tam dvě fotografie, člověk, který se teprve chystá vydat na dlouhou tvrdou trať skrz propocená tílka, těžké kovové činky a ulepené posilovací stroje a na druhé fotce je stejný člověk o nějakou dobu později buď v průběhu, nebo na konci své cesty. I když na konci nejsi nikdy! Jde tam vidět ten obrovský progres, ta síla, nevzdat to a jít dál za svým cílem. TO, PRO CO ŽIJU! Když pominu drobné komplexy, které mě zasáhanou každý druhý příspěvek a odvážím se naplno prohlédnout fotografie, musím uznat, že lidé, jenž propadli tomuto druhu pohybu, se dosti snaží. Rozhodně bych si z nich nechtěla dělat legraci a ani to nemám v úmyslu, mě jen baví popisky, komentáře u fotek a motivační fotky. Mám pocit, že ti lidé začali věřit ve svatého Činku.  Připadám si trochu zvrhle, když s kilojoulovou palbou v podobě medového dortu v jedné ruce a uzeným v ruce druhé, usedám k počítači.Trochu jako činkokrádež a s vervou projíždím stránky fitness, cvičení, motivace zakusujíc ty zapovězené potraviny. Je to fakticky docela prča, pokud nemáte kam vyhodit čas, navštivte stránky s touto tématikou. Vysledovala jsem, že je opravdu velmi přínosné vystavovat fotky se svým tělem v procesu přeměny vstříc všem uživatelům a hlavně stoupencům sv. Činky. Jelikož většina vyznavačů vás podpoří ve stylu: „Klobouček, moc dobrá práce, pokračuj dál, jsi na dobré cestě.“ Naopak když se někdo pokusí o nějaký negativní komentář, dnes se tomu říká po anglicku „hejt“, je v momentě skolen Činkovými stoupenci a nemá šanci se vyhrabat z oné jámy lvové.

  Asi bych taky byla bita, házeli by po mě činkami, mrkví, proteiny a kdoví čím ještě. Mluvili by o předsudcích vůči posilování, o tom, že já jen blbě kecám a sama nic nedělám. Že se mi tukové osazenstvo vylévá ze všech okrajů mého oblečení.

  Holt asi nemám dost silnou vůli na to, abych měla silné i ruce. 

PS: Levnější verze: dá se posilovat a hýbat i obyčejnou prací. Dva v jednom, neber to! :-)